Po lvím udílení
Snažil jsem se osvíceně vyjádřit ke lví nominaci, tak bych asi měl pár řádků napsat i po samotném galavečeru.
Udílení Českých lvů si nechám málokdy ujít. Nepatřím k těm (a pár jich znám - no, jejich volba), kteří apriory zavrhují české filmy a s úžasným duchem intelektuality uznávají a oprašují jen ta naše "Zlatá šedesátá". Nemám tohle moc rád. Snažím se na české filmy dívat - dokonce i na ně chodit do kina (!). A samolibě musím uznat, že letos jsem na české filmy docela chodil, a tak jsem byl během Lvů celkem v obraze. Už právě proto jsem se na ně těšil.
Eliška Balzerová - Český lev za herecký ženský výkon v hl. roli a nejoblíbenějí herečku roku.
Jana Budaře mám rád, nejen jako herce ale i jako hudebníka. Jeho koncerty jsou pro mě jistou zábavou. A myslím, že se moderování galavečera ujal velmi dobře. Prostě, veškerá zábava nestála čistě jen na moderátorovu řečnickém umu, měl na pomoc (pro mě) velmi milé "pomůcky". Při "posílání" lístků v divácích dokud přestane hrát kytarista (mimochodem z Budařovy kapely), jsem si vzpomněl na obdobu tohoto s koštětem v mých tanečních - ale to sem nepatří. Hrátky s 3D brýlemi, házení klíčků od svých P/pout do publika a tak dál a tak dál. Sešlo se zde prostě několik drobností, které večer pro mě udělali zábavnějším, než večery minulé - a všemi tak haněné.
I osobnosti, které přišly předávat ceny byly Budařovi hodnými konverzačními oponenty, ke kterým měl být moderátor uctivý, byl. Prostě milé, příjemné, k pousmání. Kdo by se také nesmál představě idiotského Ježíše Krista v podání Pavla Lišky?
Šovinisté se možná zlobili, ale mě se nápad vyměnit krásky za pekelně dobrý tanečníky líbil - a moc. Jejich "příchody" se Lvy nebyly zbytečně natahované, aby se pánové mohli předvést. Pro mě byla jejich délka tak akorát přiměřená a na konci vykoukl Lev. Pokaždé jinak. Tanečníci, alespoň myslím, zůstanou takovým nejzapamatovatelnějším prvkem večera vůbec.
Jan Budař si díky Bolku Polívkovi v závěru i zaposiloval, aby se pořádně "připravil" na nadcházející raut, takže to vlastně skončilo zcela v pořádku. Mé tipy se samozřejmě směšně nevyplnily, ale vlastně jsem to ani nečekal. Stejně bych ale něco tomu Největšímu z Čechů dal... No, alespoň se na něj znova podívám.
Italiano postřehy
Dnes poprvé jsem vstoupil na území Italské republiky. Jsem právě nedaleko Bolzana a jižněji už ani nebudu, takže je to opravdu jen nakouknutí. Ale přesto mě zaujal jeden tak očividný detail, že prostě musím...
Ráz krajiny se těsně po minutí značky Itálie v hvězdném kruhu ("Aha, takže už tam jsme? Jé, esemeska, takže jo!" - ach ta sjednocená Evropa) se téměř nezměnil. Jen domy přestávají vypadat tak kýčovitě, i když vytříbený vkus to ještě není, a sem tam jsou jak párátka v zemi zapíchané vinice na bližších i vzdálenějších svazích údolí, o kterých si našinec může nechat jen zdát.
Důležitý fakt - jedeme lyžovat. Jen málokdy se cestou teplota přiblížila 10 °C, nejčastější hodnota byla kolem 15 stupňů a sníh jsme si spíš domýšleli. I když jsme mohli vidět, že na svazích, kde se lyžuje, bylo očividně bílo, nás tento "důležitý fakt" lehce (spíš dost) překvapil.
Jak jsem říkal, v této oblasti údolí střídá údolí, kopec za kopcem a rovinka nikde. A jak známo, Itálie je prakticky sídlo Papeže. Mně se hrozně líbí styl italských venkovských kostelů, ale zřejmě kvůli (díky terénu) špatné dopravě lidí z po svazích údolí roztroušených chalup, je jich doslova a do písmene (lidově) HAFO (těch kostelů). Abyste si to mohli názorně představit, je to asi tak. Kdybyste si stoupli k jednomu kostelu, sebrali nejbližší kámen a hodili jím vší silou v libovolném směru, nejspíš trefíte zeď dalšího kostela. A to přeháním jen opravdu minimálně.
Jaký z toho plyne můj závěr? Italové místo toho, aby se kilometr trmáceli přes kopce a kamenité stezky ke kostelu na bohoslužbu, si z těch kamenů radši postaví kostel nový a hlavně bližší. Zajímavé.
Jak by takový přístup asi vypadal u nás...
Jindřichův Hradec - Pazzo di Fassa /605 km; 6,5 hodiny jízdy/
Po lví nominaci
Je to celkem chvíle, co skončil v kině Lucerna v Praze nominační večer výročních cen České lva. A protože jsem na většině nominovaných snímcích byl buď v kině nebo mám originální DVD (nekecám!), řekl bych, že si můžu dovolit své tipy, takhle transparentně internetově publikovat. Byl jsem totiž letos správným českým filmových konzumentem... snad.
Jak už naznačil první ročník Cen filmových kritiků, nejvíc nominací (a to třináct !) získal film Pouta. Když jsem po něm odcházel z kina (a nebylo nás mnoho, kteří odcházeli), necítil jsem se moc dobře. A nebyl jsem vytočený na hnus komunistické totality, ale spíš na hnus lidských bytostí. A tak se dostávám k mému prvnímu odhadu. Pokud to dostane zase Roden, protože je to přece Roden, ten Roden který prorazil v Hollywoodu, tak mě to dost naštve. A to mám Rodena opravdu rád, fakt.
Tip číslo jedna: Hlavní role - Ondřej Malý (Pouta)
K hlavní ženské roli. Tady se nemůžu rozhodnout mezi Geislerovou z Občanského průkazu a Babčákovou z božího Největšího z Čechů. Abych řekl pravdu, Robert Sedláček mi dost sedí, a tak jsem z jeho Největšího z Čechů opravdu odvázanej. Což nemění nic na faktu, že Občanský průkaz hodně předčil moje očekávání a vážně se mi líbil. Takže...
Tip číslo dvě: Hlavní ženská role - Simona Babčáková (Největší z Čechů)
Teď vedlejší role. Kájinka jsem neviděl, ale řekl bych, že tady je situace poměrně jasná. Dali to v Hollywoodu Heathovi, u nás to bude stejné. Jsem lehce cynický, uznávám. Přitom Bareš a Chmela v Největším z Čechů?! Byli dobří, ne?
Tip číslo tři: Vedlejší mužská role - Vladimír Dlouhý (Kájinek)
U žen jsem teď trochu mimo, přiznávám. Nějak se nedokážu rozhodnout a navíc jsem neviděl Mamas & Papas, takže se obrátím na Kritiky...
Tip číslo čtyři: Vedlejší ženská role - Kristina Liška Boková (Občanský průkaz)
Ještě bych počkal s výsostnými kategoriemi... Hudba pro mě byla nejvýraznější jednoznačně v Občanském průkazu, kdo by odolal tomu šikovnému právníkovi.
Tip číslo pět: Hudba - Petr Ostrouchov (Občanský průkaz)
Kameru, střih a další technické kategorie si netroufám odhadovat, takže přejdu ke scénáři, u kterého (jen tak mimochodem také dost váhám). A otevřeně říkám, že pro Nejvěšího z Čechů mám opravdu slabost.
Tip číslo šest: Scénář - Robert Seldáček (Nejvetší z Čechů)
Královská režie je pro mě jasná. Sedláček je pro mě tak krásně jiný než všichni ostatní a tak pozvolna a neskutečně vtipně vypráví, že...
Tip číslo sedm: Režie - Robert Sedláček (Nejvetší z Čechů)
Dále už budu o něco objektivnější a je to myslím jasné.
Tip číslo osm: Nejlepší film - Pouta
Samozřejmě, že Největší z Čechů nevyhraje tolik cen, kolik tady typuji. Ale mě se ten film prostě líbil. Sedláčkovy filmy na mě působí podobným kouzlem jako třeba filmy Zelenkovy, je to prostě silnější než mé objektivní já.
No nic, uviďá se 5. března, že. Ovšem jestli výsledky Český lvů budou někoho vůbec zajímat, když nás tou dobou opustí tolik doktorů. (Doufám, že ti vyděrači dostojí alespoň svému slovu.)
Genesis
Ano, je to tak. Začíná nová éra, epocha - nový věk. Rozhodl jsem si založit blog právě tady - na WordPressu. Je to přece tak populární a všichni to používají, tak na tom třeba něco bude. Hodlám pokračovat v otravování internetové vzduchu svými názory, protože to je přece tak "uklidňující", vyjádřit se veřejně.
O čem budu všem budu psát zatím nevím, o to zajímavější to ovšem bude, že. Zítra odjíždím na hory do Itálie, tak třeba přibude nějaký článek do mé plánové rubriky Cestování.
Tak doufám, že mi vydrží nadšení a Vy si nadšení pro čtení mých článků zase najdete.